Pavla - ssissii

Příběh co se kdy jednou stal……………..

Bylo to již dávno před několika tisíci lety. Bylo to v době, kdy ženy nosily překrásné nadýchané šaty apánové chodili  ve smokinzích. Bylo všude tak hezky. Všichni lidé byli na sebe milí a laskaví. Příroda byla velmi překrásná.Bylo to v létě, kdy se tento příběh odehrál. Příroda kvetla a dokázala svou krásou okouzlit každého človíčka na světě. I ti nejmenší si hráli a dělali různé bláznivé věci, které se dají dělat v jejich věku. I v této době žila jedna mladá dívka, která jak se říká, nepobrala moc krásy od přírody.Nikdo se s ní nepřátelil, odstrkovali ji. Ale přece se našel jediný člověk, který ji měl rád. A pomáhal jí a měl ji moc rád. Znali se již od dětství a byl to její nejlepší přítel Robert. Jako jediný v ní viděl krásnou a dokonalou ženu tím jaká ona sama je. Vždy jí říkal, že nezáleží na tom jak kdo vypadá, ale na tom jaký je člověk uvnitř. Jakou má člověk povahu a co vše je schopen udělat.  Jmenovala se Sisi. Své jméno dostala podle princezny a císařovny „Sisi“. Ta mladinká a ošklivá dívka byla ale něčím výjimečná a nadaná.  Její nadání bylo v tom, že dokázala nádherně malovat, měla veliký talent. A její jediný přítel ji v tom podporoval, ale ostatní jí říkali, že to není věc pro ni. Ale ona i přes to malovala dál a nenechala se nikým odradit. Jednoho dne potkala jednoho mladíka,když byla venku a malovala sedící dívku u stromu. Zaujal jí svým temperamentem a šarmem, a něčím co ona sama nemohla popsat slovy. On si jí všiml a věnoval jí pohled a na pozdrav se mírně uklonil a nadále pokračoval ve své činnosti. Ona pak dále kreslila. Najednou za sebou slyšela kroky a náhle se ozval mužský hlas. Ona se otočila a byl to on, ten neznámý mladík, který ji byl tak moc záhadný a který se jí moc líbil. Posadil se hned vedle ní a ptal se jí copak to hezkého kreslí. Ona odpověděla, že jen tu dívku co je naproti a sedí u stromu.Taky on, jako její přítel, jí řekl že má opravdu talent a zda by ho namalovala.Ale ona bohužel nevěděla co má říci a tak jen pokývla svou hlavinkou, že ano,že ho ráda namaluje. Tak jí řekl, že přijde zítra opět na toto místo a budou moci začít s malováním. Oba souhlasili a on odešel, tak plný tajemství a záhady jak se tam objevil tak i zmizel. Sisi si ho hned zapamatovala,  zapamatovala si rysy jeho tváře a výrazu jaký měl když se na ni díval. Pocítila něco, co ještě nikdy necítila. Vše co sestalo vypověděla svému jedinému příteli Robertovi. On měl z jejího štěstí také štěstí. Konečně si mě někdo všiml, říkala si. A to bylo pro ni moc příjemné. Ten mladík byl však velikou záhadou. Vždy se objevil z nenadání a zmizel vždy rychle a nenápadně. Když byl obraz hotový měli opět schůzku. Sisi mu předala hotový obrázek a poprosila ho, aby se mohli setkat ještě jednou a to zítra, že by mu ráda něco sdělila. On souhlasil. Jen měla ještě jednu otázku, než opět znenadání zmizí. A to jak se jmenuje. Odpověděl že se jmenuje,najednou se zasekl a neřekl své jméno. Jen řekl, říkej mi jak ty sama budeš mě chtíti nazývat. Tedy přemýšlela, jaké jméno by mu mohla dát. Z nepřeberného množství mu dala jméno Romeo podle Schakespeorova díla Romeo a Julie. Tak tedy pověděl mladík, jsem tvůj Romeo má krásná paní. On jí pro změnu nazval svou Júlií. Jak jistě všichni  můžeme předpokládat, ti dva se do sebe velice hodně zamilovali. Byla to krásná, velká a nehynoucí láska do konce života. Když se tedy setkali druhý den, jak se domluvili, vyznali si navzájem svou lásku. Sdělila tuto krásnou novinu svému nejlepšímu příteli Robertovi.  Ten ovšem byl rád i za ni, ale vyskytlo se tu něco jiného. Najednou zjistil, že cit, který chová k ní Sisi je více než jen přátelství. Choval k ní ten nejkrásnější cit a to čistou lásku. Uvědomil si, že na toho onoho mladíka, toho neznámého žárlí. Ale byl zas velice rád, že Sisi zářila jak ještě nikdy předtím. A tak  své city ukrýval a byl šťasten když byla ona šťastna. „Julie“ tedy Sisi a Romeo byli tak nerozluční, jejich láska byla veliká a čistá. Když byli ti dva spolu, zářili jako slunce při výhodu nebo při západu. Byla radost na ně jen pohledět. Opravdu to byla velikánská láska jako trám. Ale avšak bohužel se něco přihodilo. A to, že Romeo musel jít do války. Bylo to pro oba velice těžké rozloučení. Avšak každičký den si posílali dopisy, které byli plné lásky kterou k sobě cítili. Avšak jeden den žádný dopis nepřišel. Uběhl celý týden a ani jeden dopis. Pak přišel jeden jediný dopis. Avšak byl jiný, odlišný od těch předcházejících.Byl to dopis, kde se dověděla, že její Romeo ve válce podlehl těžkým zraněním a zahynul. Byla z toho velmi zarmoucena. Dny ubíhali, ze dnů se staly týdny a z týdnů měsíce. Nikoho nechtěla vidět ani poslouchat. Na jediného koho dala byl Robert. Po třech měsících vyšla z domu. Velice se třásla a byla velmi znavena a unavena. Robert jí pomáhal překonávat onu samotu a smutek.Který ona v sobě cítila. On jediný ji dokázal rozesmát, on jediný ji dokázal pomoct, aby se vrátila zpět do života. Trvalo to dlouho, ale pokroky byli rychlé. Byla velmi ráda, že ji Robert dokázal se z toho smutku a zármutku dostat. Bylo to těžké ale šlo to. A po několika měsících už opět zářila, i když Romea pořád milovala. Nešlo to jen tak zapomenout na lásku svého srdce, kterou tak milovala a milovat až do smrti bude jak slíbila.  Uběhly měsíce, roky. Mezitím se dala nastudování malířství i přes to, že rodiče jí to nedovolili, ale nakonec svolili.V umění hledala útěchu, radost a lásku. S jejím jediným přítelem si byli čím dál tím bližší. On se jí pak svěřil, že se do ní zamiloval, vyznal jí svou lásku. I když věděl, že ona ho nebude milovat tolik jako Romea, ale konečně našel odvahu jí to říci. Ona nečekaně odpověděla, že i on jí je bližší než jen přítel. Avšak mu řekla, že i nadále miluje Romea i když je mrtev. On to samozřejmě věděl, ale i přes to jí řekl, že ji velice miluje a že ví že ona na něj nikdy nezapomene. Ale ať mu dovolí se o ni starat a ochraňovat ji. Po několika letech se vzali a měli spolu dvě děti. Narodila se jim holčička a kluk. Holčičce dali jméno Julie a chlapečkovi Romeo. Oba věděli jaký to mělo význam. Tímto, že jim dala takováto jména si připomínala Romea, i když on se tak vlastně nejmenoval, ale byla to pro ni taková malá vzpomínka na jejich lásku. Robert to samozřejmě pochopil a nenamítal nic na tato jména. Souhlasil se vším co Sisi chtěla. Byl to jediný člověk, který opravdu věděl jaká Sisi je. Dokázal ji hodně pomoci v těch jejích nejtěžších chvílích. V manželství byli oba šťastni. Dokud nezemřeli žijí dodnes s láskou v jejich srdcích. Zde vidíte, že z dobrého přátelství může býti i dobré manželství.Když jednoho milujete, milujete ho se vším co má. Jak s jeho dobrými tak i špatnými vlastnosti. Prostě ho milujete proto jaký on je uvnitř a ne jak vypadá.Každý z nás má své ojedinělé kouzlo, které v sobě nosíme. A když ho někdo druhý ve Vás objeví, je to velice krásné.