Pavla - ssissii

Povím vám jeden příběh, který se kdysi stal. Je to o dvou lidech, kteří se do sebe zamilovali.

Jemu bylo tehdy 23 let a jí 18 let. Je to už hodně dávno kdy ti dva se poprvé spatřili. Bylo to přesněji řečeno před dvěma lety. On pracoval v jedné firmě,ona byla v této firmě  brigádnicí. Každý den se spolu potkávali a jeden byl tomu druhému sympatický. Ale ona neměla odvahu ho oslovit. Jeden den šli oba jako obvykle do práce a šéf jí řekl,ať se obrátí na jednoho zaměstnance a že on jí náležitě poradí. Ona samozřejmě nevěděla o koho jde, tak  hledala toho dotyčného. Ptala se zaměstnanců kde by ho mohla najít. Jeden ze zaměstnanců ji navedl, že ho najde vzadu v té poslední kanceláři. Nic netušící dívka zaklepala na dveře, ozvalo se dále a ona vstoupila. Jakmile ho spatřila, došla jí slova, nebyla schopna ze sebe vydat ani hlásku. Avšak on zachoval dekorum a řekl jí, ať se posadí. Navzájem se představili, on se jí poté zeptal kvůli čemu přichází. Ona mu vysvětlila proč přichází. Začali tedy spolu pracovat na onom projektu. Velice dobře spolu spolupracovali a vyvíjel se mezi nimi přátelský vztah. Byla to nerozlučná dvojka. Vzniklo mezi nimi opravdové přátelství. Z toho přátelství se pak stávalo něco víc, byla to láska, která mezi nimi vznikla, avšak mělo to malý háček. On měl již přítelkyni, tudíž nic víc než přátelství mezi nimi být nemohlo. Ale oba věděli, že takto to bude lepší. Byli nadále spolu v kontaktu i po té co ona skončila s brigádou v této firmě. Ona ho však měla stále ve svém srdci a nedokázala ho ze svého srdce jen tak.vymazat. Ale chápala to. Občas si zavolali,popovídali si, ale pak na sebe ztratili kontakt. Uběhl rok, dva, on na ní opět našel kontakt a tak jí napsal, zda by se nemohli vidět a popovídat si. Ona mu samozřejmě odpověděla že ano, že se s ním ráda uvidí. Tak se tedy dohodli na čase a místu a sešli se. Když se spatřili, zažehl se opět ten plamínek co mezi nimi tenkrát před dvěma roky vzplanul. Jí se rozzářili oči a byl v nich opět vidět život a štěstí. Zašli si tedy sednout do jedné příjemné, útulné restaurace a tam si pověděli co se za ty dva roky událo a co se vše stalo. Zjistili, že ani jeden již nemá partnera a že jsou oba sami. Tudíž jim nic nebránilo v tom aby byli spolu. Strávili spolu příjemný večer. Další den se opět znovu setkali a zde si řekli co k sobě stále cítí. Navzájem si vyznali ten nejhezčí cit a to lásku, kterou v sobě nosí. Nejhezčí je to však v tom, že si lásku vyznali v čase vánočním tom nejhezčím z celého roku. Ona mu řekla, že on je pro ní ten nejhezčí a největší dárek jaký si kdy mohla přát. Prožili svátky vánoční ve své blízkosti. Byli oba velice šťastni. Ona měla a má vždy pocit když je sním, že je v bezpečí, cítí tu lásku kterou jí on dává a která mezi nimi vzplanula a nadále byla a je. Cítí tělo toho druhého a ví, že bez něj by ten život neměl smysl. Nejenže ty dva spolu prožili krásné vánoce, ale prožili spolu ten nejhezčí Silvestr jaký kdy mohli zažít. A jak je to s nimi dnes? Po dalších třech letech společného žití se ti dva vzali a žijí spolu nadále. Jsou to dva nejšťastnější lidé, které znám. Věřte, že každý máme někde někoho toho správného nám souzeného človíčka. Osud nám ho přivede do cesty a jen my můžeme zamíchat kartami, které nám osud rozdal. Tak tedy hrejme a nic nezmeškejme. Tak tedy užívejme života dokud můžeme, užívejme si naplno, život máme jen jeden. Nebo jak kdysi někdo řekl „milujme se a množme se“.